Absolutní sluch - víte přesně, oč jde?

Datum: 12. 7. 2016 ~ Autor: Vlaďka ~ Kategorie: Výuka

Všichni jsme nadáni relativním sluchem, někteří více, někteří méně. Relativní sluch je schopnost poznat soulad dvou a více zvuků, či odvodit zvuk následující ze zvuku předchozího a cíleného intervalu. Když se tedy například o nějakém hudebníkovi řekne, že má dobrý sluch, většinou je zmíněn právě popsaný význam.

Absolutní sluch

je něco poněkud jiného a výjimečného. Odhaduje se, že tento fenomén se vyskytuje pouze u jednoho z deseti tisíc lidí. Lidé s absolutním sluchem, když slyší tón, jsou schopní určit přesně jeho výšku bez jakékoli srovnání s tóny jinými. Tato schopnost takto nadaným jedincům vůbec nepřijde výjimečná. Tito lidé často přirovnávají svůj sluch k rozlišování barev, nebo tváří. Různé tóny tak pro ně mají zcela jinou kvalitu, kategorii. Teorií o vzniku a udržení absolutního sluchu je mnoho. Na základě korelací lze obecně říci, že absolutní sluch se vyskytuje více u hudebníků a to s větší pravděpodobností, čím dříve s hudbou započali. Lidé s absolutním sluchem mají lehounce asymetrické oblasti mozku, které zodpovídají za zpracování tónů a zvuků. Dále je také velice zajímavé, že absolutní sluch se vyskytuje více u národů komunikujících tonálními jazyky, jako je vietnamština či mandarínská čínština. Jedna z teorií, která se nabízí je, že kategorizace již samotných výšek tónů je z hlediska vývoje jakýmsi univerzálním vrozeným módem, který je pak eliminován naučením jazyka, který je schopen sdělit podstatně větší množství kombinací a informace. Tomu by odpovídala i pozorování, že kojenci kteří byli trénovaní k rozpoznávání tónových sekvencí se orientovali více pomocí absolutního sluchu, zatímco dospělí lidé v testu se spoléhali na sluch relativní. Práce Diany Deutchové a Stevena Mithena dávají absolutní sluch do souvislosti s vývojem jazyka a hudby. Jakýsi protojazyk a protohudba tak mohli kdysi mít velmi společnou formu, kdy nebyla ještě formována slova, ale ještě samotné výšky tónů mohly mít kategorický význam. S nástupem slovních termínů, kompozičního jazyka a syntaktických pravidel se pak již absolutní sluch stává redundantní a postupně zaniká. Je možné, že u již zmíněných tónových jazyků, kde má výška tónu informační nosnost, toto vede k větší míře "uchování si" absolutního sluchu. Zmíněné je však třeba brát stále jako teorii, třebaže lákavou.

Nemáte absolutní sluch? Nezoufejte!

Ač tímto smyslem bylo obdarováno mnoho významných skladatelů a hudebníků, namátkou: Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Franz Liszt, či Frédéric Chopin, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, stejně tak existovala celá řada hudebníků, kteří absolutní sluch neměli: Maurice Ravel, Richard Wagner, Leonard Bernstein, ale třeba také Petr Iljič Čajkovskij, jehož klavírní koncert b-moll a houslový koncert D-Dur patří k tomu nejkrásnějšímu, co kdy bylo v klasické hudbě zkomponováno.

Pro další velmi zajímavé čtení doporučujeme knihu Olivera Sackse: "Musicophilia, příběhy o vlivu hudby na lidský mozek", která Vás provede dalšími taji interakce světa zvuků a hudby a lidského mozku, emocí a duše. V českém překladu vydalo tuto knihu nakladatelství dybbuk v roce 2009.

Autoři článku: Ondřej Novák, Josef Syka (Akademie věd České republiky, Areál biologických a lékařských pracovišť)